«

»

Lis 20

Austrálie po třech měsících – část 3 – dodatek

Tahle část se odkazuje na předchozí 2 části (1. část a 2.část). Chtěl jsem dodat pár věcí a kdybych to doplnil do předchozích, tak by to bylo nutný číst celý znova a to si nikdo z přítomných nepřeje.

Tak na začátek bych chtěl nastínit jednu velikou hlupárnu a tou je otevírání oken v australských domech. Minule jsem se zmiňoval o tom, že okna mají izolační vlastnosti podobné igelitu a pokud byste zkusili podobná okna instalovat v Česku, první zima by vám vysvětlila, jak obludně hloupý nápad to byl. Další, neméně podstatná věc je otvírání oken. Myslím, že pokud byste sestavili tým prověřených, špičkových trotlů, hlupáků a imbecilů a dali jim půl roku práce v těch nejlepších podmínkách, stejně by nedokázali vymyslet stupidnější způsob otevírání oken. Klička, jejíž rotací vysouvá jakýsi pochybný (a navíc nevzhledný) řetěz spodní část okna ven je opravdu práce monster-idiota. A je to všude! Nejen, že je to neskutečně pomalý, ale navíc i pokud to otevřete na maximum, prostor pro proudění vzduchu stačí tak na zásobování kyslíkem dvou osob a možná jedné a půl vačice uvnitř. Obtěžovat se s těsněním, taktéž bylo pod úroveň australských vynálezců a tak se musíte spokojit se styčnými plochami dřevo-dřevo. Zvláštní je to při uvážení, jak moc tu všichni šetří a kolik by mohli ušetřit za topení aklimatizaci. Hloupost, hloupost, hloupost.

Otevírání australského okna

Otevírání australského okna

Ohledně šetření musím vyzdvihnout dnešní (20.11.2014) stěhování, kdy muž ve věku okolo 60ti let pro uspoření několika dolarů odvozil vše co zvládl sám v jednom ze svých velmi drahých vozů (BMW X5, Velká pick-up Mazda a ještě něco dalšího pro manželku) v čase, který pravděpodobně mohl věnovat svojí práci, která dle vypozorovaných skutečností (obě haciendy byly pravděpodobně velmi drahé a ano měli shitová okna :)) pravděpodobně vynáší dost. Nemusel by si ničit auta a svoje tělo a finančně by ho to možná vyšlo stejně. Paníze vysázel do posledního dolaru (myslím že tam bylo štědré dýško v podobě 10 centů). Tolik o australské povaze.

Abych furt jen nekritizoval, tak musím pochválit australskou poštu, funguje lépe než v Česku (to možná téměř všude kromě Senegalu a Singapuru – špatná zkušenost se Singapore Post). Dále co jsem tu shledal pro běžného evropského vnitrozemce bizarní je zvyk při vjíždění na kruhový objezd ukazovat směrovkou, kam se vydáte po opuštění kruháče, vypadá to nezvykle, ale je to celkem užitečný.

Cyklostezky, jsou tu trošku jiný. Zatímco v Česku je většinou za cyklostezku označena nějaká zřídka využívaná komunikace, vystavěná v dřívějších dobách pro vyšší komfort „lovců“ narušitelů hranic při pronásledování a přepravě, tady jsou většinou dva typy cyklostezek. Buďto vybudovaná asfaltka speciálně pro cyklisty, což je vetšinou super, nebo označený pruh pro cyklisty, který ovšem skýtá různá úskalí. za prvé auta v něm čas od času parkují někdy proto, že se jim toto místo líbí, nebo jinde není jiné a nebo proto, že jsou enormě netalentovaní a nejlepší parkovací výkon je pro ně půl metru od chodníku. Za druhé, často je mezi pruhem pro cyklisty a chodníkem parkování pro auta, která i když zaparkují dobře, je třeba se mít před nimi na pozoru, neboť nikdy nelze přesně předvídat, která vyšinutá hlava vám otevře dveře do cesty a vy se jedouc čtyřicítkou o závod s větrem neskutečně o dveře rozsekáte. Ještě se mi to nestalo, ale nebylo to daleko, stejně tak Helča. Za třetí jsou tyto pruhy často přítomny, na silnicích nápadně připomínajících dálnici , takže je velmi příjemné když vám 40ti tunový road-train prohučí stovkou v blízkosti jednoho klokaního skoku od vaší zadnice.

Odvoz dětí do školy. Nepřejte si jet v Melbourne někde blízko školy mezi 8-9:30. Všichni vypsychovaní rodičové spěchají, aby své ratolesti odvezli do školy, i když to mají třeba jen pár desítek metrů. Neznalec by si snad pomyslel, že probíhá evakuace před blížící se vlnou tsunami, ale jde o každodenní záležitost. Říkal jsem si ok, když jsou děti malý, mají o ně strach vozí je. Nicméně párkrát jsem viděl z vozu vystupovat 14ti letého kolohnáta a říkal jsem si WTF, veřejná doprava je přes den poměrně slušná, tak proč tohohle vejlupka s prvoraženým řídkým chmířím vozíte až ke škole? No jiný kraj, jiný mrav, i když si myslím, že u nás se tento vyšinutý způsob péče o děti pomalu zákeřně vkrádá do společnosti.

Vůbec způsob péče o děti je tu jiný, mám pocit, že je protizákonné uhodit dítě i třeba doma (je to informace JPP) a děti jsou tu pravděpodobně více rozjívené, méně zvladatelné a s ještě menší dávkou respeku než u nás, i když taky si myslím, že u nás to k podobnému vývoji směřuje. Je to věc názorů, ale výchovu typu: „Honzíčku, neměl bys do dědečka píchat tím nožíčkem, ono ho to bolí pak, víš.“ nesheldávám jako příliš efektivní. Z doslechu (JPP) jsem slyšel, že výuka tu probíhá stylem hry, Angličtinu, jako rodný jazyk se tu ve škole vůbec neučí, takže Australani vlastně vůbec neumí Anglicky :). Umí gramatiku používat, ale vysvětlit proč kde co použili nesvedou. Otázka je jestli je to dobře, nebo špatně, těžko říct.

Věc, která mě tu velmi nadchla, je místní kuchyně. Jídla jako svíčková, domácí sekaná, kuře na parice nebo zapékané brambory, které jsem si vařil sám, jsou prostě skvělá. Ano v Austrálii jsem se konečně dostal k vaření a musím říct, že cokoliv jsem udělal bylo fenomenální (Helča by měla možná měla výhrady, ale vzhledem k tomu, že pravila: „Mě by stačilo jíst každej den špagety s kečupem.“, tak její názor můžu protentokrát zanedbat). Mám pocit, že i kdybych udělal kameny lehce restované na pískových zrnech, chutnalo by to grandiózně. Australský speciality se chystám dělat záhy a řekl bych, že to bude zase nesmyslně dobrý.  Dobře, dost sebechvály, ale nikdo jinej to tady za mě neudělá.

Australani a internet. Jednou větou: To nechcete zkusit! Připojení je velmi nestabilní na většině místech a dost často s datovým omezením, nevíc enormě drahý. Chcete si nechat instalovat přípojku k internetu domů, jistě, počítejte se zřizovacími poplatky, čekací dobou přes 20 dní a měsíční platbou 60$ (1200 kč) a to nemluvím o wifinách poskytovaných firmou „Lojza z vedlejšího baráku s.r.o.“, ale o zavedených firmách, které na bilboardech inzerují jak rychlé jsou ty jejich bajtíky v drátu, ale skutečnost je jiná, pomalé, nestabilní drahé a občas omezené. Veřejné wifiny jsou, ale mají často zákeřně zakázané některé porty potažmo protokoly, abyste si náhodou nemohli volat přes skype nebo něco podobnýho. Webové stránky jsou k pláči, pomalý samý javascriptový chyby, minimální kategorizace, špatný vyhledávání s nedostatkem filtrů (Victor by vyletěl z kůže).

Typickým příkladem je legendární gumtree, který funguje jen někdy a to jen ve specifických prohlížečích, neodladěné menu (a další html/javascript), vyhledávání na úrovni textového editoru Notepad, nebo veřejné (informační) stránky banky Commonwealth, které po přístupu v mobilním prohlížeči napíšou: „Z bezpečnostních důvodů si použijte pořádnej prohlížeč a ne tenhle shit co máte, piss off“. Ok to by se dalo se zaťatámi pěstmi, zkousnutým roubíkem a sevřenou zadnicí pochopit, jenže pokud přejdete do internetového bankovnictví stejné banky (což je věc, která by měla být sakra zabezpečená) s identickým mobilním prohlížečem, tak vám to vstoupit dovolí! Dokonce jsem jim to do tý banky psal, ale bez odpovědi :).

Omluvte tento výlev profesionální deformace, ale nemohl jsem si pomoci.

Na závěr trocha filozofie.  Chtěl bych poznamenat, že jsem někdejšíma třema článkama nechtěl vyjádřit, že se mi v Austrálii nelíbí, chtěl jsem spíš poukázat na to, že všude na světě je něco co vás bude vytáčet a něco co se vám bude líbit. Spousta věcí a sarkasmu je v textu jen za účelem zvýšení indexu vtipnosti někam na úroveň 0,746 seriálu „Ženatý se závazky“. Pokud se narodíte v rodině majitele diamantových dolů tak máte v životě těžkou pohodu, ať žijete třeba v Demokratické Republice Kongo, ale pokud přijedete někam s holou řití, je potřeba se připravit na to, že to nebude jenom med. Já jsem sem jel s tím, že zkusím najít práci v IT a když to nepůjde, tak budu dělat stěhováka, což nakonec dělám :). Takže dobrá zkušenost, rozhodně doporučuju a Austrálie je pro podobné zkušenosti skvělá, příjemní obyvatelé, krásná příroda, poměrně dost studentsko-baťužkářských prací. Pokud se sám sebe ptám, jestli bych tu chtěl zůstat na věky věků, odpověď je ne, doma je rodina a přátelé (ano i ty milý čtenáři), pokud se ptám, jestli bych si to chtěl prodloužit v podobném stylu (studentská víza atd.) tak musím říct, že ne, tahle doba mi stačí. A pokud bych teoreticky věděl, jak to tady bude vypadat a ještě to neabsolvoval, tak je odpověď ano, šel bych do toho znova, zkušenost je to opravdu nenahraditelná.

A to jsem chtěl napsat jen pár vět…

Michal alias Hlava alias ??? alias Makouš

Vysvětlivky

JPP – jedna pani povídala

2 comments

  1. Míša

    Ahoj, Helča mi dala odkaz na tvůj blog a musím říct, že jsem se hodně pobavila. Zejména jsem dostala záchvat smíchu, když jsem si přečetla, co znamená odkaz JPP =D každopádně mám dotaz – jak píšeš, že před kruhákem blikají tím směrem, kterým pojedou, co dělají, když jedou za kruhákem rovně? =D Mějte se tam moc hezky a užívejte, i přes všechna úskalí, tady jich je taky ranec, i když v kruhu rodiny a přátel se všechno hned líp snáší 😉

  2. hadankar

    Když se jede rovně, nebliká se nikam. Tenhle zvyk funguje pokud jedeš na kruháč, kde je pár aut. Pokud je to monstrum, neni šance si zapamatovat odkud který auto jede a pak je to blikání k ničemu. :). Úskalí jsou všude, ale teď se budeme stěhovat, takže očekávám samá pozitiva. Samozřejmě budu přinášet další sarkastické zpravodajství z Austrálie :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>