Přináším další nepochybně zajímavý popis rozdílů života v Austrálii a v Čechách, tentokráte o čtnících, loupežnících, vláčcích a zlatavém moku.
V minulých článcích jsem se zmiňoval o bezpečnosti, že se v Austrálii mnohem míň krade než v Česku. Doplnil bych to dalším pozitivem, což je absence (nebo jsem se tu s tím zatím nesetkal) různých potulných pochybných partiček. Různé skupinky hnědočechů, holohlavých vejlupků, věčně vylitých vágusů smrdících na sto honů (mimo jiné mnohem víc než jejich čoklové), nevybouřených zdivočelých puberťáků, nebo dalších živočišných druhů, které se seskupují na základě společných znaků. Takový ty hloučky okolo kterých když jdete, říkáte si: „Aha, tak tady by možná mohl být problém…“. Viděl jsem tu jen osamocené jedince, očividně se vymykající okolním podmínkám vzhledem, chováním, intonací a zápachem, ale to je trošku něco jinýho, šelmy jsou převážně nebezpečné ve skupině.
Věc z které jsem malinko v rozpacích je místní policie. Řekl bych, že je to dle mého názoru lepší než u nás, má to ale své ale. Muži a ženy zákona tu nejsou příliš ochotní moc diskutovat ohledně pokut, jak jsme na to zvyklí z našich luhů a hájů. Prostě vám dají pokutu a nazdar. Mají daleko větší respekt, což je spojeno s vyššími pravomocemi a pravděpodobně i vyšším přídělem dukátů. V zásadě ok, Melbourne, kde se pohybuji je jedno z nejbezpečnějších míst vůbec. Na druhou stranu dva incidenty mi tento ideál narušují. První je zkušenost z Melbourne cupu (dostihy), kde uprostřed programu přišli pořadatelé s policií a kontrolovali všem účastníkům okolo jejich zavazadla. Čekal jsem kdy uvidím na jejich rukávu pruh se svastikou, nebo podobiznu Mussoliniho, ale nedočkal jsem se. Druhý znám z vyprávění (JPP) a to že když jdete do místního klubu a vyhazovač usoudí, že stav svařenosti vaší osoby je více než darebný, nepustí vás dovnitř, i když jste třeba neměli jediný pivo. Pokud čekáte zastání v ochráncích zákona, tak vám řeknou, že když to tvrdí vyhazovač je to pravda a naznačí, že pokud nechcete problémy, máte ho přestat obtěžovat. Jinak každá moje komunikace s policisty byla příjemná, jsou vesměs ochotní a slušní, dokud nedojdou k závěru, že se chováte proti předpisům, což po přečtení předchozí věty znovu, působí celkem logicky. Asi bych preferoval spíše australský model než český i se všema jeho potencionálníma nevýhodama. Nutno dodat že v místě kousek od policejní stanice (teda jako skoro všude) jezdím na kole po silnici na červenou (no a dělám další spousty prasiarňí, za který bych mohl dostat asi tak sto milionů pokuty) a zatím nic, takže všechno taky ty kucí neviděj.
Co se tu celkem těžko vydejchává jsou přejezdy v Melbourne. V Praze vím pouze o pár místech, kde není most, nebo podjezd,většinou je to ne místě ne úplně vytíženém (kromě Holešovic teda), ale tady je to úplně všude, kromě úplného centra! Hlavně místní „Metro“ má pod zemí asi tak 3 stanice a zbytek je nad zemí a že těch linek je tu dost a jezdí ve špičce třeba jednou za 10 minut. Takže si představte tu skvělou situaci, kdy čekáte než přejede první metro, s nadšením očekáváte zvednutí závor, které se nekoná, naopak, dalších řekněme 5 příjemných minut si počkáte, než přejede metro v druhém směru a pokud máte vyloženě šťastný den dočkáte se i dezertu v podobě regionálního vláčku V-Line za dalších několik minut strávených v koloně aut a náklaďáků servírujících vám své lahodné výfukové plyny. Vskutku příjemné. Staví se tu prostě (asi stejně jako u nás) strašně krátkozrace. Teď to nějak honem rychle vyřešíme a pak se to v budoucnu možná předělá.
Jako Čecha mě tu samozřejmě ne zcela naplňuje nabídka místních piv, ale po čase se na to dá zvyknout a dají se najít i slušný kousky, ale i patoky. Je možný tu celkem lehce sehnat Budvar a taky americký Budweiser, což velmi nedoporučuji, s trošku větším úsilím i Plzeň a Kozla.
Další věcí co tu oceňuji je absence techničáků u aut. Policie má prostě zařízení, které podle registrační značky zobrazí vše potřebné o vozidle. V dnešní době, věc poměrně snadno technicky realizovatelná. V tomhle směru bychom se mohli inspirovat.
Dříve už jsem psal o některých stavebních prvcích místních budov, nyní to vezmu více obecně. Kromě CBD (centrum), kde jsou převážně výškové budovy jsou tu městská zástavba tvořena rodinnými domky a nízkými budovami s apartmány, které mají okolo tří pater, což je fajn. Občas tento ráz nesmyslně naruší obludné betonové monstrum připomínající raketové silo u kterého si říkám, jak to mohl někdo tady dovolit? Chybí tu pochopitelně přízrak betonových sídlišť jako v Praze, ovšem nesetkal jsem se tu s něčím jako je les, přehrada, nebo pole ve městě (pole v Jinonicích, les v Motole, Krči, Prokopáku, přehrada v Hostivaři). Zástavba je tu opravdu velmi hustá a rozprostřená a naštěstí je protkaná přírodními parky, který často bývají moc pěkně upravený. U nás je to spíš hodně baráků namačkaných na sebe, pak velkej les a pak zase zástavba. Každý z těchto přístupů má svoje. Očividná výhoda rozložení v Melbourne je parkování. Občas to může být taky problém, třeba v CBD, nebo obecně díky všudypřítomným parkovacím značkám, pro jejichž pochopení je nutné absolvovat šestidenní kurz, ale neřekl bych, že je to krize stylu Jižák, Stodůlky nebo Dejvická v průběhu dne, kde se svádí urputné souboje doprovázené řinčením ocelových a plastových částí vozidel o parkovací místa.
6.1.2015
Hadankar
