Vítej zvídaví čtenáři. Přináším po delší době s výběrem poznatků zajímavostí, které jsem shledal jakožto kuriózní, nezvyklé až krutopřísné.
Už jsem na blogu psal o všudypřítomných přejezdech, jenž slouží, jako testery trpělivosti řidičů, ale nezmínil jsem se o vychytávce, která spočívá v semaforu předřazeneém před signalizací přejezdu, je to zřejmě pro řidiče, kteří by například opoměli signaliziaci, nebo pro ty, kteří signalizaci vůbec neznají. Je větší šance, že budou znát semafor, to se nedá popřít. Párkrát jsem dokonce viděl semafor bezprostředně za železničním přejezdem, což může bejt celkem sranda, když se tam někdo zapomene.
Ohledně přejezdů je tu další perlička a sice unikátní řešení místních mistrů silnic-stavičů – Kruhový objezd s železničním přejezdem uprostřed. Něco jako je Kruháč v Dejvicích, jenže místo pomalých tramvají, tam jezdí poměrně rychlé vlaky Metra a je tam i signalizace samozřejmě. Skutečně kreativní.Abyste neřekli, že kecám přikládám obrázek jako důkaz. Je to printscreen ze streetview a když na to klikneš, tak by se mělo otevřít streetview. Pěkné zážitky. Na obrázku či streetview, lze také shlédnout, překrásné zátiší se sloupy elektrického vedení, na které jsem upozorňoval v minulých příspěvcích a které jsou pro Melbourne tak typické, asi jako debilní kecy a imbecilní nápady pro české prezidenty (alespoň pro ty dva nejmenované z poslední dvojice prezidentů).
Věc kterou ocení znalci elektrických rozvodů a zároveň milovníci neortodoxního designu jsou australské zásuvky.
Nevím koho napadlo udělat šikmé ploché elektrody, ale vypadá to úchvatně. Tento počin také po právu obdržel ocenění „Designová píčovina 2014“. Nevadí, že díky tomuto líbivému tvaru má značná část spotřebičů a hlavně rozdvojek problémy s kontaktem, ale pro genialitu tvarů si myslím, že to můžeme tomuto ztělesnění ladnosti prominout. Z pochybných a nedůvěryhodných zdrojů se ke mě doneslo, že se připravuje nová generace zásuvek pro Austrálii s ještě vymazlenějším designem. Tuto supertajnou fotografii přináším čtenářům jako první na světě, tak si toho važ.
Pochopitelně to bude vyžadovat změnu všech nových koncovek u spotřebičů, ale myslím si že po přechodnou dobu zanedbatelných 50 let bude k dostání redukce za symbolických 150 AUD, takže není čeho se bát. Tak co necítíš se s nudnýma evropskýma tyčkama trapně?
Před tím, než jsem odjížděl do Austrálie, nabyl jsem z nějakého důvodu přesvědčení, že chápci v Austrálii jsou gigantický gorily co vylezli zrovna z kamenolomu a ženy vzhledu jemně řečeno nepohledné. Nicméně jsem se v obou předpokladech mýlil, vzhled místních dívčin je oku lahodící a Žentlmeni jsou vzrůstu a šířky standardní, asi tak jako v Čechostánu. Je ale pravda, že pokud narazíte na někoho s tichomořskými rysy (N.Z., Samoa, Fiji, Tonga a další) tak vypadá zhruba jako Maa Nonu nebo The Rock.
Zajímavé ja taky rozložení Melbournských hospod (teda některých). Pravděpodobně pro nedostatek prostoru mají některé z nich takzvaný „rooftop“, což je něco jako zahrádka na střeše, nebo na rozšířené terase, či vykousnutém baráku. Pro mě nezvyklý, ale působivý.
Pozoruhodná je i nestandardní důležitost, kterou Australané přikládají televiznímu přijímači. Za prvé se mi zdá, že pořádají soutěže o největšího borce, s největší úhlopříčkou televize a za druhé jsou to různá cenná doporučení a připomínky před nakládkou obrazovky do náklaďáku při stěhování (POZN. Dělám tu stěhováka). Připomínám, že elektronika tu v přepočtu stojí asi jako u nás. Takže, chápal bych starosti v případě exkluzivní obří a právě pořízené televizory, ale většina kusů co stěhujeme jsou 80cm úhlopříčka 3 roky stará, která mohl stát jako nová třeba 400$ (asi 8000 Kč a je třeba si uvědomit, že průměrné výdělky v Austrálii jsou značně vyšší), ale pokud byste jí chtěli prodat v bazaru, budete rádi, když za to dostanete na benzín a kafe v akci na benzínce. Moudrý člověk tuší, že ceny elektroniky jdou dolů jako preference právě vládnoucí strany po volbách. Tak proč ta nepotřebná starost? Zvláště když vozíme daleko křehčí věci, jako zrcadla, skla stolů, nebo věci s vyšší zůstatkovou hodnotou jako gauče, starožitný skříňky atp. A navíc dle mých zkušeností, televizory (LCD, Plazmy) toho dokážou přežít celkem dost. Tak proč teda? Asi proto, že lidi mají stále v sobě, že telka je spešl vymoženost, co zrovna přišla z Amériky (hm, televizní vysílání je tu s námi cirka 80 let), nebo je to centrum jejich vesmíru. Nicméně z pohledu člověka co se v Austrálii díval na televizi za 6 měsíců asi tak šestkrát, je to nepochopitelný.
O povaze Australanů už jsem se zmiňoval v článku Vstříc matičce Praze, kde jsem psal o jejich pozitivnímu přístupu k životu a přátelském chování. Setkal jsem se s názory, že je to z velký části neupřímný a falešný. Ano v určitých případech ano. Jindy jsem se zase setkal s názory, že jsou tu lidi nejméně tisíc šest set padesát osmkrát lepší než v Česku, nebo dejte si pozor na Čechy, je to nejhorší, co vás tu v Austrálii může potkat. Dá se opět říci, v některých případech můžete narazit. Já osobně jsem tu zažil dva nepříjemné incidenty s Čechy, ale na druhou stranu taky jiné napříjemné incidenty s Australany, nebo s bojovníky za vyšší počet xindlů ve společnosti z jiných zemí. Ze zmíněných faktů vyplývá, že člověk co se uchyluje k určité generalizaci (házení do jednoho pytle), by se měl možná nejříve zamyslet, než začne odsuzovat, nebo pohrdat určitou skupinou lidí, byť se společným původem, nebo jinými vlastnostmi.