Tlustá jarka sedí na balkóně a svačí,
něco jí nemile do řiti tlačí,
snaží se nadzdvihnout a hlasitě sípe,
přitom se v zadnici prstíkem rýpe.
Vstát z židle námahu určitou skýtá,
Jarča však silami nerada plýtvá.
Nevstát a podrbat je její vize,
teď zkouší to anténou od televize.
Náhle však z předsíně ozval se zvonek,
Jarka se zvedla jak z láhve džin,
po druhém kroku zachvěl se domek,
to když ze zadku unikl plyn.
