Vstříc matičce Praze

Možná je brzo to teď hodnotit, ale mám v hlavě myšlenku bilancování toho co mi bude po návratu z Melbourne chybět a na co se naopak těším. Takže pokud máte zájem rezervujte si deset minutek na toto ryze subjektivní bilancování. Pravděpodobně je to jeden z posledních přízpěvků z Austrálie s porovnávací tématikou. Další budou doufám zaměřeny na cestování, které mě čeká v posledním měsíci a přiznám se, že jsem často myšlenkama už na cestách. Nicměně ještě zbývá měsíc a půl do cestování.

Co mi bude chybět

• Takže jako první bych asi zmínil nemožnost skočit na můj samochod a dopravit se v čase kratším než průměrná doba strávená na záchodě při vyprazdňování obsahu střev k moři. Pokud je extrémně šťastný den, tak se i vykoupat. Připomínám, že je začátek února a navzdory slibovaným nesnesitelným vedrům, tu máme spíše něco jako jaro a občas i bohužel deštivý podzim. Nicméně i když počasí nepřeje vodním radovánkám, pohled na moře je příjemný a uklidňující.
• Nátura běžných kolemjdoucích, které potkáte na ulici. Pokud se v Melbourne pustíte do očního kontaktu trvajícího déle než 1,5 vteřiny s náhodným kolemjdoucím, pravděpodobně uslyšíte něco jako „Hi, how is it going, mate?“ (Jak to jde kamarádíčku, přítelíčku?) v nejlepším případě s typickým austrálským přízvukem připomínající mluvící kachnu. Když něco podobnýho zkusíte v Praze, setkáte se nejpravděpodobněji s něčím jako: „Co čumíš debile?“. Pokud se pohybujete v kruhu známých lidi, rozdíl není příliš znát, ale při porovnání chování lidí, které jste dosud neviděli v Praze a v Melbourne, lze zaznamenat jisté odlišnosti (viz výše). Samozřejmě je to velmi obecné a neplatí to vždycky.
• Místní fauna a flora. Uvnitř Melbourne se dá najít spousta udržovaných parků, kde je spousta květin, papouchů a dalšího ptactva. V odlehlejších oblastech narazíte na klokany (Wallabies i Kangaroos), vačice, ještěry a pokud máte štěstí tak i na wombaty a koaly. Bohužel se mi tu nepodařillo zatím pozorovat nějakého toho hádka, nebo krokouše v přírodě, ale poslední měsíce jedeme do Cairns, Darwinu a Alice Springs, tak snad se něco dostaví.
• Bezpečnější prostředí. V Melbourne si už 6 měsíců parkuju kolo na ulici, resp. ve snadno dostupných prostorách a zatím ho pořád mám, i když před dvěma dny si někdo „vypůjčil a nevrátil“ pumpu z kola, což je teda na pytel, ale myslím, že by mohlo být o dost hůř. V Praze bych si kolo takhle venku parkovat neodvážil. Možná pokud bych k němu najal majora Zemana se všemi pobočníky a komisařem Rexem, aby ho střežili, jinak ne.

Na co se těším

• Rodinu a kamarády nelze uvést jinde než na prvním místě, to je jasný. Není nic dojemějšího, než sladké shledání s členy rodiny a šlechetnými druhy ve zbrani.
• Práce programátora. Doufám, že se vrátím do práce, která mě baví a kde si můžu relativně přizpůsobit pracovní dobu, jak jsem byl zvyklý. Stěhování v Melbourne jako takový není špatný, není stereotypní a často je tam celkem sranda. Co je horší, je nemožnost cokoliv plánovat. Často se stává, že zavolám majiteli firmy s otázkou na čas zítřejšího začátku dejme tomu v 20:00 a dostane se mi odpovědi, že zítra práce bude, ale čas bude upřesněn později (!). S něčím takovým nelze mít v podstatě vůbec žádný plány a dost omezený osobní život. O tom, že mám příští den volno se dozvím předchozí den po práci. Zkuste si něco naplánovat s takovou prací :). Taky je tu odpovědnost řidiče náklaďáku, kterou si tito nešťastníci většinou neuvědomují. Pokud při programování uděláte chybu, je velká šance, že jí někdo jiný najde a pokud se s pomocí Sarumana a kouzelníka Pokustóna dostane až na produkci, tak nebude fungovat část webu, nebo programu. Blbý. Ale pokud náklaďáčkem srolujete minibus plnej jeptišek, je to o poznání větší masakr. Doslova.
• Ragbíčko. No jo, i přes to, že je v Austrálii ragby značně populárnější, než v kraji piva a korupce, nedostal jsem se tu na trénink více než dvakrát. Bylo to hlavně kvůli práci, ale v poslední době už na mě asi dolehla stařecká opatrnost. Na trénink jsem (naposledy) nešel i když na to čas byl proto, že pokud bych se případně zranil, nemohl bych pracovat v současný práci a pokud by to bylo velmi vypečený zraněníčko, mohl bych dokonce odpískat i cestování. Šance malá ale důsledky fatální. V Praze je to jiná káva. Pokud nebudu mít utrženou nohu zaraženou v řiti, nebo něco podobně brutálního, dá se programovat bez větších omezení čile dál.
• Lyžování a hokej. Zimní sporty se v Austrálii provozují ve velmi omezené formě, jsou drahý a je třeba překonat poměrně velký vzdálenosti. V Evropě je to naopak velmi easy.
• Detaily jako spolehlivá a rychlá MHD, řádná okna co skutečně těsní (ne jako místní parodie s izolační vlastností igelitu), kvalitní vodovodní baterie, český chléb ať už pečený v odjebkové velkopekárně.
• Pivo. Lahodný český zlatavý mok řádného objemu (v Austrálii pijou skoro výhradně třetinky) za cenu, za kterou koupíte v Melbourne možná tak darebnej toustovej chleba v supermarketu a další alkhol za ceny, které působí jako výsměch z pohledu Austrálie (mám na mysli hlavně likérku Drak apod.).

Lidská povaha většinou uchovává hlavně pozitivní vzpomínky a tak je mi jasný, že si za pár let řeknu: „Jo to bylo dobrý tenkrát v tej Autrálii, když jsem byl ještě krapet mladej a jezdil jsem s polorozpadlou rachotinou ulicema Melbourne v rámci stěhovacích zakázek. A je to tak bylo to fajn. Nicméně je čas vrátit se domů a páchat další pytlárny zase chvilku na severní polokouli.

3.2.2015

Michal alias Makouš alias Hlava alias ???