Život s dítětem aneb změna života v základech

Dlouho jsem svět digitálního kulturního dědictví neobohatil svým hodnotným příspěvkem, což nepřímo souvisí s tématem tohoto článku. Ano, důvodem je nedostatek času a také omezené množství nevšedních zážitků. Ne že by pro mě starat se o děti, byla věc naprosto všení, kterou bez mrknutí oka přejdu, ale množství lidí v mém okolí, kteří se s podobnou situací potýkají, je značné. Stručně řečeno, příspěvků o kojení, krmení, přebalování je řádově více, než o zkušenostech z Indonésie, či životě v Austrálii, takže jsem tím nechtěl tolik zatěžovat svět interfernetu.
Článků na netu a knih o tématu mateřství je spousta, takže bych nechtěl opakovat již známá moudra jako například, že „Když budete mít dítě, tak nebudete mít čas už na nic“, nebo že „Mateřství je nejkrásnější období života“, či protipól k tomuto: „Ty začátky musíte vydržet, pak to bude lepší“ a následně opět negace předchozího: „Ze začátku je to dobrý, to jenom spí, ale počkej až začnou lézt, to si teprve užijete“. Jako nejvýstižnější moudro jsem shledal to, které tvrdí, že „každé dítě (a rodič) to má jinak“, takže tím předešlá moudra tak trochu popírá. Dá se říci, že v rodičovství neplatí dogmata a nelze se na něj zcela připravit, nikdy nevíte do čeho jdete.
To jsou tedy věci obecně známé, kterým jsem se nechtěl moc věnovat, ale jen je shrnout. Mimo jiné, pokud se chcete dozvědět něco o negativních stránkách rodičovství, doporučuji trilogii „Deníček moderního fotra“ a na to navazující „Deníček moderního páru“. Já jsem si poslechem (koupil jsem audioknihy) dvou z těchto knih (těžká matematika) zpříjemňoval moje večerní uspávání našich dvojčat v podobě chůze s oběma mrňousy zavěšenými v nosítku na hrudi. Ano, je tomu tak, máme s ženou to štěstí, že nás příroda obdařila dvojitým přídělem radosti, jenž po narození řídí naše životy, stará se nám o program a po úvodním dozrávání v nemocnici mi stanovuje spánkový cyklus. Přičemž jsem na tom ještě dobře, ženě ho stanovuje už od narození.
V dnešní době extrémně jednoduchého šíření informací je možné o mateřství na internetu najít skutečně tři anály informací, více či méně věrohodných. Lidé tam prostě po kilech prezentují svoje poznatky a mnohdy zcela protichůdná doporučení a rady. Nejhorší jsou ti, kteří se staví do role odborníků a svá tvrzení podávají s velkou sebejistotou. Přečtením těchto rad nezkušenému prvorodiči, který zrovna amatérsky diagnostikoval problém, většinou spíše uškodí, protože pokud nefunguje, tak sakra jakto, že nefunguje, když ostatním ano? Jakto, že moje dítě po těch kapkách má prdíky, když nemá mít? Jakto, že zaručená uspávací technika nefunguje na moje dítě, když na netu jim to spolehlivě zabírá? To máme určitě nemocné dítě, nebo divné, nebo dokonce postižené, problikává v hlavách bezradných rodičů. Podotýkám ještě, zcela bez sexistického zaujetí, že přibližně 50% rodičů, bez prokazatelné spojitosti na jedno z (aktuálně) 52 pohlaví, je po porodu hormonálně rozhozených.
Mohlo by se zdát, že tato situce je řešitelná konzultací s odborníkem, tedy s pediatrem, jenže jak jsem záhy zjistil, názory pediatrů a jejich sester jsou taktéž nekonzistentní, i když pochopitelně řádově méně, než u internetových dědů vševědů a babek vševědek (všímněte si genderové vyváženosti). Jeden pediatr doporučuje homeopatika, druhý očkování od druhého měsíce všemi dostupnými vakcínami najednou a třetí vám doporučí přísnou dietu pro vyřešení zažívacích problémů dítěte. Vaši frustraci umocní pochopitelná vyšší důvěra v odborníky oproti internetovým zdrojům moudrosti.
Opět je na vině to, že u každého dítěte jsou začátky odlišné, některé spí od narození a pak se to zhorší, jiné má problémy se zažíváním od počátku a postupně se to zlepšuje (toto jsou naše 2 případy). Jsou ale prý i děti, které se budí v noci každé dvě hodiny do roka a půl a také děti, které od šestinedělí spí celou noc. V tom aby se prase vyznalo. Nelze vysledovat v tomto jediný patern.
Tak to asi pro teď stačí. Když jsem začínal ten článek psát, tak jsem měl představu o krátkém stručném příspěvku, kde shrnu všechno zajímavé, co jsem si za 5 mědíců s dětmi zažil a k jakým neotřelým závěrům jsem došel. Když ale článek zabírá ve svém sloupci celou výšku průměrně velkého monitoru s průměrným rozlišením na dnešní poměry, tak to musím přerušit a rozdělit to do více epizod. Jinými slovy, znamená to, že přijde další spam velmi brzy. Nebojte se, že vám dám pokoj.