Austrálie po třech měsících – část 2 – osobní dojmy

Odletěli jsme do Austrálie někdy v půlce srpna. V dalších řádcích bych chtěl shrnout moje dojmy z života u protinožců.
Takže jsme tu s Helčou cirka tři měsíce a to už je slušná doba na to rozkoukat se a trošku se zabydlet.

V prvním díle jsem psal, o obecném pozorování života v Austrálii s co možná nejmenšími subjektivními vstupy. V tomto článku popíšu naši situaci v Austrálii.

Část druhá: osobní dojmy

Takže po příletu (25h letu) jsme měli to štěstí, že jsme mohli zůstat v Apartmánu kamaráda kamarádky (mj. Čech), který nám na začátek pomohl a navíc zadarmo ubytoval, což bylo velmi šlechetné a dost nám to pomohlo. Následně přišla fáze „nemáme práci a brzy tu pojdeme hlady“, která trvala poměrně krátkou chvíli, než se přehoupla do fáze „makám jak stará herka“.

Práce

Myslel jsem si (někdo by řekl naivně), že seženu práci v oboru (Web developer – programátor), ale dosud se nezdařilo. Schéma je vždycky stejný, zeptají se mě dovednosti, řeknou, že dobrý a pak přijde na řadu otázka na víza. „Cože to máte? Dependent/student vízum s omezením na 20h ofiko týdně? No taky my se vám ozveme…“ a uhání pryč jak Emil Zátopek, v lepším případě řeknou, že shánějí někoho na trvalou pozici, alespoň jsou upřímní. Jednou už jsem měl smlouvu před sebou na stole, jenže bohužel v tu chvíli, ještě nevěděli co to vlastně ten klučina má za vízum.

No nic, tak jsem začal dělat stěhováka, kde jsem mohl využít svoje bohaté zkušenosti nabyté při příležitostném stěhování při studiu v Praze. První zkušenost ok, odpracoval jsem něco a zaplatili, celkem dobře, nicméně už se neozvali. Druhá zkušenost s firmou co vozí nábytek mezi Melbourne a Sydney rozpadlou troskou, co jede opravdu jen silou vůle. Práce čítala ve dvou dnech 25 hodin (11 a 14), přičemž jednou jsem skončil kdesi v řiti a musel jsem jet domů vlakem. Na nádraží mi policista pravil, že někdo skočil do kolejiště a další vlaky nepojedou, super. Nakonec jely, ale mělo mě to asi varovat. Podruhé jsme skončili asi v půl jedné a oni pak jeli do Sydney, prý pospíchali a nemůžou mě hodit domů a doprava v Melbourne v noci se skládá z taxíků a jízdě na vačicích a klokanech. Takže noční procházka krásných 10km romantickým nočním Melbourne za odlesku lodních kontejnerů po 14 hodinách práce byla velmi vítané, pochopitelně. Nejhorší na tom je závěr, neviděl jsem od nich ani hanebnýho floka. Mohl bych si tu trošku zanadávat, ale nechám to na čtenářích, ať si domyslí něco pěknýho. Další práce stěhování u chlápka z Izraele, kterej platí a nabízí kariérní postup s pomocníka na řidiče a peníze celkem obstojný. No a to vlastně dělám doteď, je na tom dobrý to, že práce je různorodá, někdy stěhujete motherfuckera, jindy bitch, ale většina lidí jsou v pohodě, i když jak jsem popisoval v díle1 jak jde o peníze tak by odříkali radši báseň v jazyce Urdu, než zaplatili dolar navíc. Opravdu si myslím, že jsou šetřivější než Češi, beze srandy, i když v Praze jsem zas tak moc bytů na stěhování nedělal, spíš firmy, takže porovnání není adekvátní.

Helča se spolehla víceméně na českou komunitu, která jí dohodila pár prací, učení v české škole, uklízení noblesních haciend, teledotazování do českých firem a další.

Ubytování a cesta z letiště

Po tom co jsme přiletělido Melbourne, jsme měli na prvních pár dní ubytování u známého (Čecha), což bylo pro nás super, ušetřili jsme a ještě nám poradil dost věcí. Cesta taxíkem z letiště byla ovčen zajímavá. Chtěli jsme to jak jinak než levně a tak nám jeden známý na fb doporučil jistého taxikáře, který po dodání slivovice z Česka dá slevu. No chlápka jsme našli snadno, nicméně nám sdělil, že očekával 3 hruškovice a ne jednu slivovici, i přes to že musí vědět, že limity do letadla nejsou neomezené (asi 25kg pro nás). Slevu skutečně dal, cesta vyšla na 60 doláčů plus jedna přes celý svět vláčená slivovice. Normální cena dopravy tágem tam kam jsme potřebovali je asi 70 babek, čili sleva jak cip (jak by řekli v Ostravě).  Známý z fb řekl, že už s ním po tomhle nepojede.

Nuže nechtěli jsme našeho známého dlouze otravovat a tak jsme si dohodli ubytko u jiného známého (z Brazílie), který odjel na měsíc do Thajska. Nechal nám to za hubičku a úroveň ubytování, no na to co je zvyklá většina z lidí co znám a tohle budou číst darebná, ale na místní poměry sdílených bytů (sharehouse/shareflat) slušná. Později popíšu jak tady vypadají běžná ubytovací zařízení.

Známý Brazilec se vrátil po měsíci ze svého výletu, no a my jsme museli najít něco jiného. Našli jsme klenot v Melbourne, jen o asi 500m dále od stávajícího ubytka sdílený byt s dalšími 6 velmi mladými chlapci (18-23), vášnivími posluchači hlasité nekvalitní hudby (hip hap hop atp.) , kterou si nejraději vychutnávají v pozdních večerních hodinách , mistry v oboru výroby punku v kuchyni, na záchodě a v koupelně a vyloženě negativním postojem k domácímu úklidu. Na jejich obranu musím říct, že jsou výjimečně příjemní, komunikativní a nedělají problémy a naschvály, takže ve finále dobrý.

Ubytování samotné přímo oplývá soukromím. Každý den je tu správkyně/majitelka a její nohsledové a něco tu kutí, přenáší pseudovylepšují, nicméně musím říct, že se snaží a stará poměrně, když už nic tak alespoň předstírat snahu :). No a nyní probíhá rekonstrukce fasády, takže máme to štěstí se probouzet pípáním nikoliv ptactva, nýbrž plošiny, která z nějakýho imbecilního důvodu potřebuje pípat a navíc je pohýněna pravděpodobně naftovým agregátem, který ještě umocňuje celkový efekt. Trvá to už přes týden s tím, že tyto australské lopaty začínají svou práci mezi 6:30-7:00, takže poskytují rozsáhlý prostor na spánek. V počátku byla v koupelně malba, s motivy plísně hlavičkové, ale tu jsem za pomocí spreje proti plísni odstranil, možná proto, že nemám pochopení pro moderní umění. Vybavení bytu jsem doplnil z ulice, což je tu mezi baťůžkáři poměrně běžná praxe. Lidi tu totiž vyhodí věci, co se jim nehodí na ulici a popeláři to jednou za časovou jednotku (nevím přesně) odvezou. Ze začátku mě to celkem šokovalo, pravda, zátiší v parku se skříní nesoucí známky použití palice a násilí nepůsobí úplně malebně, ale zvyknul jsem si a přijde mi to běžný.

Domy po Australsku

Nyní se dostávám k popisu typického australského domu nižší a střední kategorie (opomeňme sídla někde v Elwoodu a Brightonu, kterých je tam požehnaně) . Jelikož dělám stěhováka, tak jsem jich měl možnost vidět celkem požehnaně. V zásadě si myslím, že místo oken by tu stačil igelit, protože izolační vlastnosti by byly stejný a ještě by se ušetřilo. Na izolaci na domech můžete zapomenout (asi nemají akci Zelená úsporám) , takže zdi izolují jen o něco málo lépe než okna, tak by se možná dali nahradit novinama. Člověk neznalý podnebí v Melbourne, by si mohl myslet, že to nemusí být problém, v Austrálii musí být přece stále teplo, jenže chyba lávky, v zimě klesá teplota ke čtyřem stupňům, což znamená že doma za igelitem a novinama je 5 a ani v listopadu (měl by být asi jako květen u nás) tu není zrovna vedro, ráno teploty kolem 10 stupňů. Z vodovodních baterií je mi občas dost smutno, pákové baterie jsou výsadou, řekl bych, posledních 7 let, ano dražší a nedávno rekonstruované domy je mají, ale občas mi připadají kohoutky a baterie jako dílo zvrácené tvořivosti psychopata. Kohoutek na studenou z leva a na teplou zvlášť, od sebe zhruba 30cm. Kdo tohle vypustil do světa? Za to bych někoho odsoudil k doživotnímu svázání na křesle s tím, že by mu pouštěli střídavě studenou a teplou vodu na ptáka z jeho kohoutků.

Elektroinstalace. Tak jestli si vybavíte dráty ze sloupů někde na vidlákově, v integrovaném photoshopu v hlavě ty dráty zběsile naklonujete (pro neznalé – prostě jich tam bude mnohem víc), tak takto vypadají hrdé elektrické rozvody v Melbourne, nikoliv jen na okrajích ale uprostřed města, jen pár kroků od CBD (vnitřní centrum). Proč to dávat pod zem, to je moc drahý.

Ceny nájmů v těchto pastouškách jsou ale nesmyslné, my platíme 1000$ měsíčně, a to je fakt nejlevnější co se dá takhle najít, bez známých.

Chtěl bych následně uvést několik hlupáren, které jsem tu zaznamenal:

Požární hlásič v každé místnosti – velmi ocenitelná pomůcka, zvlášťě takhle kolem půl dvanácté, kdy se spolubydlící rozhodne vařit svou specialitu s názvem „kouřící hmota“ a rozezní se líbezný tón požárního hlásiče do vašeho usínání, paráda. A překvapivě tu stále mají požáry, že by to přece jenom nebyla tak skvělá pomůcka?

Zábava a volný čas

Ano, ten prázdný řádek je tam schválně, značí dlouho, dlouho nic a po dlouhé době, zase nic a pak možná pár výletů. Hodně lidí okolo mě říká, že furt chodí do pařit a já bych na to neměl dukáty a vlastně nemám ani s kým. Když to porovnám s volným časem v Praze, kde jsem měl volný víkendy a čas po práci (pravda flexibilní pracovní doba měla svoje výhody) na tréninky ragby, divadla, badminton, kolečkový brusle, hokej, kolo, návštěva rodiny a další a další. Tak tady se to má tak, že jsem jel na pár výletů na kole, dva byly opravdu velký (80 a 110km), výlet na Philip Island (kterej byl teda super foto https://plus.google.com/u/0/photos/105620007256659212830/albums/6069622699944045313 – dá se proklikat i na další), návštěva Melbourne Cupu (dostihy) a párkrát poleženíčko na pláži. Dvakrát se mi stalo, že jsme byli na pláži, pohoda jazz a najednou se zvednul vítr tak silnej, že lidi se hromadně zvedali a dekovali se jak splašný herky. No ale vše se má zlepšit v následujících dnech, dle hydrometeorologického ústavu. Dnes (18.11.2014) jsem totiž byl na prvním tréninku ragby, o víkednu jedeme na výlet na Great ocean road a víkend na to do Sydney na děvět dní.

Závěr

Hodně lidí s kterýma jsem mluvil mi říkalo, že tu musíme mít pohodičku, že nám Austrálii závidí atp. Ale není to všechno tak růžový, spíš bych řekl, že je to celkem tvrdý, než se tu člověk rozkouká, dělá práci, kterou by doma těžko dělal, je v prostředí co nezná, bez rodiny, známých (než si najde, nebo koupí) v prostředí, kde se mluví jazykem, kterej sice jsme většinou studovali na základce a střední škole, nicméně stejně to chce čas, než se do toho tady dostanete. Za sebe můžu říct, že sice jsme peníze s Helčou ušetřili, ale v podstatě stejný peníze v přepočtu jsem byl schopnej ušetřit doma při práci programátora sám i přes to, že tu v přepočtu na hodinu vydělávám skoro dvojnásobek. Končit se má pozitivně, takže doufám, že nadcházející výlety budou legendární a že se nám povede našetřit peníze na cestování v posledním měsíci, neboť Austrálie je nepochybně překrásná země, kde je možno vidět věci, které nejsou k vidění nikde jinde. To je vlastně hlavní cíl, proč jsem sem jel.

Vyhrazuju si práva na to, měnit text, přidávat další hovadiny a pokud někdo najde gramatickou chybu, ať mi to prosím pošle a já to upravím. Já to bohužel nečetl, je to totiž zatraceně dlouhý jsem zjistil…

Michal alias Hlava alias ??? alias Makouš