Proč zrovna do Indonésie?
Vzhledem k loňské návštěvě národních parků západního pobřeží USA, jenž z pohledu konzervativního středoevropana může působit exoticky, jsme museli jako svatební cestu zvolit něco, co by nezůstalo ve stínu zážitkům z předešlého roku. Dovolená v penzionu na Lipně, jakkoli může být fajn, by tomuto kritériu asi nevyhověla. Plánování svatby samotné je organizačně a časově náročná záležitost, tudíž jsme zároveň chtěli nějakou tu starost spojenou s plánováním přehodit na cestovku. To se nám ale podařilo jen částečně. Do našich spárů se dostal katalog CK Víkend, který nabízí na léto slušnou nabídku poznávacích zájezdů. Našim termínovým požadavkům ovšem vyhovovalo jenom pár z nich. Mezi nimi poznávací cesta do Indonésie, jenž podle popisu nabízela zajímavou kombinaci romantiky, punku a poznání. To nás zaujalo a i přes cenu, která slabším povahám (jako třeba mně) může navozovat zrychlení tepu, dechu nebo rozšíření zornic, jsme se pro Indonésii rozhodli.
Kde Indonésie vlastně leží?
Je zvláštní, že běžný stoupenec kultu knedlíků a piva (občan ČR pozn. redakce) ví tak pramálo o čtvrté nejlidnatější zemi světa (po Číně, Indii a USA 07/2017), zemí s největší muslimskou komunitou na světě, Indonésii. Zemi, která je soustavně devastována pěstováním olejových palem pro výrobu tolik rozporuplného palmového oleje a kde žijí unikátní a kriticky ohrožené živočišné druhy. Vetšina čecháčků by měla problém určit polohu, kde se Indonésie nachází a málokdo by dokázal uvést, že hlavním městem je Jakkarta i přesto, že většina o existenci Jakkarty ví. Jakmile ale přijde řeč na místa jako Bali, Jáva, Sumatra, Borneo, Nová Guinea, nejspíše se většině vybaví vzpomínky na více či méně oblíbené hodiny zeměpisu. Ano, všechny tyto ostrovy jsou součástí Indonésie, jde tedy o stát rozprostírající se na mnoha ostrovech podobně jako třeba Filipíny. Proč tedy středoevropané vědí o Indonésii jako celku tak málo? Možná kvůli tomu, že je tak daleko. Jenže to nedává smysl, protože Austrálie je ještě dál a všichni znají Sydney, Melbourne a ví, že tam žijí koaly, Aboriginci a klokani. Přitom populace Austrálie nedosahuje ani desetiny té indonéské. Nejspíš je to tím, že povědomí a zájem o jednotlivé ostrovy mnohdy předčí samotný stát, a nebo nedávná poměrně krvavá historie, kterou si Indonésie prošla v občanských válkách. Svou nynější skvrnu na mapě Indonésie ustálila teprve nedávno, přičemž občasné drobné územní korekce už málokoho překvapí. V nedávné minulosti si pro sebe různí diktátoři usurpovali moc pod záminkou boje za lepší život národa, nebo spíše seskupení národů. V současné době (2017) je situace poměrně stabilní a vládnoucí špičky vykazují jisté náznaky demokracie. Indonésie je tedy republikou, i když s demokracií řekněme východního typu. Tolik z učiva expresního dějepisu a zeměpisu.
Co tam žije za lidi?
Indonésané díky historii osídlování a ostrovní separaci nejsou samozřejmě všichni typově stejní. Jinak vypadá typický obyvatel Jávy a jinak místňák z ostrova Flores. Většinou jsou ale drobní, usměvaví človíčci s asijskými rysy. Typicky jsou k sobě i k cizincům milí a evidenně dosti pracovití.
Organizace práce však nezřídka pokulhává. Jako když například v dopravní špičce upravují jedinou možnou silničku a na půl hodiny jí proto dočista uzavřou. Všichni řidiči musejí počkat než jeden bagr shora poshazuje půl hory s veškerou vegetací dolů a druhý to z cesty uklidí, aby ji mohli znovu otevřít. Nebo například v Indonésii je již nemožné sehnat náhradní díly pro typy záchodů vyráběné před dvěma lety, protože se s nimi prostě nepočítá a jede se nová série. Takže se musí vše udělat znovu. No což, záchody s mísou jsou stejně jenom pro turisty, místní preferují v tomto ohledu bližší kontakt s přírodou. Nicméně pracovitost místním lidem nelze upřít, zvláště těm nebožákům, co dřou celý den ve vedru na poli. Zajímavý byl i přístup k práci a životu místních lidí. I přes drsnou řeholi v nuzných podmínkách byl úsměv v jejich tvářích nepřehlédnutelný.
Vliv nábožensví je znát na každém kroku, nicméně i přes náboženskou diverzitu s většinou muslimů, poměrně velkou skupinou křesťanů, pár hinduistů a buddhistů je soužití bez větších konfliktů, alespoň co jsme mohli při cestě zaregistrovat nebo co jsme se doslechli od místních a průvodce. Indonésané si vždy ale konkrétní náboženství trochu poupravili po svém, případně do něho vložili prvky předchozího náboženství, aby pro ně přechod nebyl tak radikání. Vývoj rozložení náboženství byl pochopitelně složitý, ale v kostce jde říci, že po éře tradičních kmenových náboženství, přišel buddhismus a s ním i vytvoření větších společností, jako království. Následně byl buddhismus postupně vytlačován hinduismem a obě náboženství existovaly společně, a tak nějak splynuly (proto jsou některé místní chrámy buddhisticko-hinduistické). Po arabské expanzi se začal šířit do Indonésie islám, který se rozšířil hlavně na nejosídlenější Jávě. V novověku portugalští katolíci a po nich holandští luteránští kolonisté obohatili paletu náboženstí o křesťanství v jeho dvou podobách. Oblékání podle tradic není striktní, ženy si většinou rozhodují, zda se chtějí zahalovat nebo ne.
Jak se lidem v Indonésii žije?
Indonésie po ekonomické stránce zažívá vzestup a to asi hlavně díky stabilitě režimu. Díky pracovitosti lidí má slušný potenciál do budoucna. A i když na některých místech stále vládne punk tvrdou rukou, objevují se náznaky civilizace a zlepšování životní úrovně. Je ovšem veliký rozdíl mezi výdělky ve městě a mimo něj, a to řádový.
Takže jet do Indonésie nebo ne?
Indonésie nabízí unikátní historické objekty, krásné přírodní úkazy (které se bohužel ale někde stávají obětí ekonomických záměrů), přátelské obyvatele, kulturní šok, poměrně předvídatelné počasí a nízké ceny všeho, kde nemohou jednoduše separovat místní a cizince (takže všechno kromě letenek, vstupů do chrámů, parků, turistických atrakcí a předmětů). Na poznávací dovolenou je to ideální volba, na válečku u moře, je to asi zbytečně daleko.
